Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Sever a jih — Elizabeth Gaskellová

Tohle není Sever a Jih, tohle je Sever a Jih. Tohle není Mitchellová, tohle je Gaskellová. Pokud jste neviděli sérii od BBC, pusťte si jí a knihu si dejte až potom.

Co k tomu říct. Průmyslová revoluce, viktoriánská Anglie, skvělé drama, umouněné ulice, sedření dělníci, bída, chudoba, kapitalismus, stávky… Ingredience tohoto známého románu jsou jasné a namíchané do tak perfektního mixu, že pokud se vám viktoriánská literatura vyloženě nepříčí, tohle je kniha pro vás.

Knižní recenze

Láska za časů cholery — Gabriel Garcí­a Márquez

Co si budeme povídat, jednou takhle můžeme dopadnout všichni. Všichni na ni můžeme čekat jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny. Je potřeba se na to teoreticky připravit a přečíst si, jak to bude probíhat :).

Ještě jsem snad nikdy nečetl tak hladce odvyprávěnou knihu. Márquez je geniální vypravěč – abych si odbyl klišé, které o něm říkají všichni. A klišé je klišé proto, že je to pravda. Slova a věty tečou tak hutně, samozřejmě a hladce, že si to opravdu užíváte.

Knižní recenze

Norské dřevo — Haruki Murakami

Tak na začátku bych uvedl, že se mi Murakamiho poetika zrovna dvakrát nelíbí, nějak jí vnitřně nerozumím a vypadá to, že se Murakami zařadí po bok dalších světově úspěšných, uznávaných a oslavovaných spisovatelů, kteří mě neoslnili.

Chápu asi, co se chtělo Norským dřevem říct, a nechci zase tvrdit, že by se mě to vůbec v žádném směru nedotklo, ale je to jako film, na který už se nikdy nepodíváte a který rozšířil vaše obzory v tom, co se vám nelíbí. Ale i to podle mě patří k umělecké zkušenosti, takže nejsem rozhodně zklamán. Tato kniha rozhodně přinutí člověka přemýšlet nad věcmi, na kterými by normálně nepřemýšlel.

Knižní recenze

Muži, kteří nenávidí ženy — Stieg Larsson

První kniha série Milénium od Stiega Larssona. Samozřejmě jde o dobrou detektivku, ale superlativy budu šetřit, protože jsem s ní měl zásadní problém a to sice, že všechny postavy (snad až na jednu) byly nesympatické. Mikael Blomkvist – novinář, levičák, spící se svou kolegyní, která je vdaná a její manžel ho zve, aby s nimi strávil dovolenou. BrainFuck. To je kandidát na nejméně sympatickou hlavní postavu v dějinách literatury. Za nic na světě jsem se s ním nemohl ztotožnit a když to s ním bylo nahnuté, tak jsem mu přál, aby to schytal. Tím to ale nekončí, Lisbeth Salanderová je na tom stejně, ani ryba ani rak, ani ženská ani chlap. To už nešlo vůbec. Navíc je ta postava děsný klišé.

Knižní recenze

Jméno růže — Umberto Eco

Tuhle knihu jsem četl ve chvíli, kdy jsem měl čtyřicet horečku, takže některé bizarní ale vynikající pasáže mi připadaly ještě bizarnější a ne tak vynikající. Zrovna to padlo na Adsův sen o Aristotelově knize, okolo které se celá kniha točí, nicméně zážitek z knihy mi tak úplně nepokazilo, takže se pojďme podívat, o co že to jde.

Knižní recenze

Syn — Jo Nesbø

V této knize se hned ze začátku setkáte s velkým množstvím jmen a Nesbův styl čtenáře na velmi malém prostoru provede spoustou scén, takže jsem se ze začátku trochu ztrácel a nevěděl jsem, kdo je kdo. Hlavní postavy byly posléze jasné a vedlejší postavy bez hlubších propracování zapomenete a vůbec to nevadí. Nesbův styl psaní není triviální. Není v něm slovo navíc, dialogy jsou chytré a způsob vyprávění poskytuje velký prostor pro imaginaci (a občas i zmatení) čtenáře. Že je Nesbø zručný spisovatel s perfektně zvládnutým řemeslem je asi zbytečné říkat.

Knižní recenze

Ve službách zla — Robert Galbraith

Ve většině recenzí se můžete dočíst, jak je nová Rowlingová skvělá. Všude slyšíte množství superlativů, ale musím říct, že jsem se nedočetl skoro nic o tom, proč si to recenzenti myslí. Co je tak skvělého na této už v pořadí třetí detektivce? Nabízím vám trochu jiný pohled na tuto vychvalovanou knihu. Předem bych chtěl varovat před spoilery.

Knižní recenze

Zmizelá — Gillian Flynnová

Nevím, jestli to u knihy vadí, když vidíte prvně film, ale u psychothrillerů to asi trochu vadí a myslím, že u Zmizelé to vadí hodně. Trochu mi to zpětně pokazilo zážitek, ale i tak je to tak dobře napsaná kniha, že se i se znalostí zápletky necháte unášet. Možná máte dokonce trochu výhodu a můžete pozorovat autorku při matení čtenáře.

Knižní recenze

Sága rodu Forsytů — John Galsworthy

Na tuhle knihu jsem se strašně dlouho chystal, protože se mi líbil seriál se skvělým Damienem Lewisem. Navíc Galsworthy dostal Nobelovu cenu (1932) a to je záruka.

Měl jsem vydání, kde jsou všechny tři díly spojeny do jedné knihy asi o 1000 stranách, ale Sága je tak dobře napsané dílo, že to opravdu ani nezaregistrujete. V dnešní záplavě lehké četby, o které knihkupci ve videích na Youtube básní, jako by vyšel další Zločin a trest (a o které následně už nikdy neuslyšíte ani slovo), je takto hluboké dílo požehnání. (Ne že by se mi recenze na Youtube nelíbily :) )

Knižní recenze

Pýcha a předsudek — Jane Austenová

O interpretacích této proslulé knihy Jane Austenové by se daly napsat stovky esejů. Jejím neštěstím je, že se dostala na ne zrovna prestižní seznam červené knihovny, za což může i filmové zpracování (a to se mi film líbí). Mě se kniha velmi líbila. Je psána krásným jazykem v překladu Evy Kondrysové, plně se nadýchnete atmosféry počátku viktoriánské Anglie, a ačkoliv jde o společenský román, nebudete se nudit ani minutu. Při autorčině způsobu psaní to prostě není fyzicky možné :).

„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…

Obraz Doriana Graye —…

Obraz Doriana Graye je kniha, kterou kupodivu mnoho lidí nesnáší. Těžko říct, čím to je. Možná se…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)

Ještě nemáte dost?

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…