Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Jako zabít ptáčka — Harper Leeová

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už tehdy v dřevních dobách se kniha stala bestsellerem. Nevím, co zapříčinilo, že se s ní před časem u nás roztrhlo přinejmenším několik pytlů. Můj názor je ten, že nemám ani ponětí. Nevím, jestli jsem nějak emocionálně poškozený, ale dost často si kupuji knihy, které čtou sborově úplně všichni, abych je pak mohl zkritizovat, až zčernaj…

Knižní recenze

Žítkovské bohyně — Kateřina Tučková

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu rozporuplné pocity, ačkoliv nakonec asi převažují ty pozitivní. V průběhu čtení jsem si ale udělal spoustu poznámek, které před vynikajícím koncem napovídaly spíš opak.

Knižní recenze

Tess z d'Urbervillů — Thomas Hardy

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících sladkých řeči o nejvyšším citu, ať se připraví na syrovou brutální nálož všech lidských beznadějí, nemohoucnosti, bezvýchodnosti a tíživého smutku, které se mohou v životě člověka nakumulovat, a ať si dobře rozmyslí, jestli je ochoten tuto očistu podstoupit, protože po přečtení Tess z d'Urbervillů už nepůjde žít stejně :).

Knižní recenze

Jarmark marnosti — William Makepeace Thackeray

Velký Thackerayho román, kterým udělal zářez v kánonu viktoriánské literatury a právem. Je to pořádná bichle a četl jsem ji docela dlouho, ale ne proto, že by mě nebavila. Naopak to byla kniha dokonale zábavná a barvitá. Thackeray má ve vyprávění skvělou rovinu podprahové ironie a na rozdíl třeba od Galsworthyho je mnohem odlehčenější.

Knižní recenze

Dívka, která si hrála s ohněm — Stieg Larsson

Tuto knihu jsem četl měsíc a čtyři dny, z čehož je jasné, jak moc mě bavila. Ale když se na to člověk podívá s úlevou pramenící z dočtení, tak to na těch 40% je.

Knižní recenze

Prázdné místo — J. K. Rowlingová

Od Harryho Pottera k maloměstskému románu. Mnoho lidí je z této knihy rozpačitých, patrně kvůli znatelnému úbytku kouzel. Nicméně bylo by velkou chybou tento pokus o nastoupení do vlaku „normální“ literatury minout.

Knižní recenze

Sever a jih — Elizabeth Gaskellová

Tohle není Sever a Jih, tohle je Sever a Jih. Tohle není Mitchellová, tohle je Gaskellová. Pokud jste neviděli sérii od BBC, pusťte si jí a knihu si dejte až potom.

Co k tomu říct. Průmyslová revoluce, viktoriánská Anglie, skvělé drama, umouněné ulice, sedření dělníci, bída, chudoba, kapitalismus, stávky… Ingredience tohoto známého románu jsou jasné a namíchané do tak perfektního mixu, že pokud se vám viktoriánská literatura vyloženě nepříčí, tohle je kniha pro vás.

Knižní recenze

Láska za časů cholery — Gabriel Garcí­a Márquez

Co si budeme povídat, jednou takhle můžeme dopadnout všichni. Všichni na ni můžeme čekat jedenapadesát let, devět měsíců a čtyři dny. Je potřeba se na to teoreticky připravit a přečíst si, jak to bude probíhat :).

Ještě jsem snad nikdy nečetl tak hladce odvyprávěnou knihu. Márquez je geniální vypravěč – abych si odbyl klišé, které o něm říkají všichni. A klišé je klišé proto, že je to pravda. Slova a věty tečou tak hutně, samozřejmě a hladce, že si to opravdu užíváte.

Knižní recenze

Norské dřevo — Haruki Murakami

Tak na začátku bych uvedl, že se mi Murakamiho poetika zrovna dvakrát nelíbí, nějak jí vnitřně nerozumím a vypadá to, že se Murakami zařadí po bok dalších světově úspěšných, uznávaných a oslavovaných spisovatelů, kteří mě neoslnili.

Chápu asi, co se chtělo Norským dřevem říct, a nechci zase tvrdit, že by se mě to vůbec v žádném směru nedotklo, ale je to jako film, na který už se nikdy nepodíváte a který rozšířil vaše obzory v tom, co se vám nelíbí. Ale i to podle mě patří k umělecké zkušenosti, takže nejsem rozhodně zklamán. Tato kniha rozhodně přinutí člověka přemýšlet nad věcmi, na kterými by normálně nepřemýšlel.

Knižní recenze

Muži, kteří nenávidí ženy — Stieg Larsson

První kniha série Milénium od Stiega Larssona. Samozřejmě jde o dobrou detektivku, ale superlativy budu šetřit, protože jsem s ní měl zásadní problém a to sice, že všechny postavy (snad až na jednu) byly nesympatické. Mikael Blomkvist – novinář, levičák, spící se svou kolegyní, která je vdaná a její manžel ho zve, aby s nimi strávil dovolenou. BrainFuck. To je kandidát na nejméně sympatickou hlavní postavu v dějinách literatury. Za nic na světě jsem se s ním nemohl ztotožnit a když to s ním bylo nahnuté, tak jsem mu přál, aby to schytal. Tím to ale nekončí, Lisbeth Salanderová je na tom stejně, ani ryba ani rak, ani ženská ani chlap. To už nešlo vůbec. Navíc je ta postava děsný klišé.

„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)


Zdroje
(Aby vám nic neuteklo)

Ještě nemáte dost?

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…