Knižní recenze

Bábovky — Radka Třeštíková

Tuto knihu patrně všichni znáte, takže jenom pro úplnost: nejde o žádný manuál pro malé Bořky stavitele, je to normální román. Řekl bych, že to bylo celkem zklamání, ale to bych musel něco čekat. Záměr, který jsem pojal s touto knihou, bylo pochopit fenomén Třeštíková. Nakonec jsem to asi nepochopil, ale zase nechci na základě jedné knihy odsuzovat celou autorčinu tvorbu. Podle stylu psaní bych si troufal říct, že celistvý text s jednou zápletkou by asi autorce slušel víc. Pozitivní na Bábovkách je to, že Radka Třeštíková umí psát čtivě a jednoduše. To by bylo plus, i kdyby měla svými příběhy v Bábovkách co říct.

V podstatě se v knize setkáváme s dvanácti ženami, se kterými byste se jinak setkat nechtěli. Všechno je takové temné, teskné, budící dojem, že život je jen těžký – to bych normálně pochválil, kdyby to mělo nějaké opodstatnění, jenže nemá. Jejich osudy jsou rozděleny do dvanácti příběhů a různě se prolínají.

Milý nápad, ale…

Největším problémem Bábovek je to, že každý příběh je neuvěřitelně triviální, je plný klišé, IKEA, nevěry toho nejobyčejnějšího střihu a banálních vyústění. V anotaci knihy se píše: „Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas?“ Ať se přihlásí, kdo ne. Nikdo? No, to je šok.

SAMOZŘEJMĚ, že o tom všichni přemýšleli, takové zápletky jsou opravdu to první, co každého napadne a nejhorší je, že tyto minipříběhy opravdu nepřináší nic, co byste nepředpokládali. Není tam nic zvláštního ani zajímavého. Autorka prochází banální zápletkou naprosto standardně, aniž by se na jediný okamžik odklonila od schématu a prokázala nějaký tvůrčí úmysl.

Nejsem nějaký literární fašista, který uznává jen Dostojevského. Knihy, které mají primárně bavit, mají samozřejmě také své místo v literatuře. V tom problém není. Problém je v tom, že jelikož Bábovky opravdu ale opravdu nic neříkají, tak potom ani nemohou bavit. Předpokládejme, že opravdu existuje něco jako čtení na pláž/k vodě, jak se nás pořád snaží přesvědčit „vynalézavé“ letní hlášky knižních markeťáků. Bavilo by vás něco, co popisuje naprosto standardní situace přesně tím způsobem, jakým byste čekali?

Teď k prolínání příběhů. Nápad, který by opravdu mohl být dobrým základem, ale při čtení si všimněte, že prolínání se děje vždycky jen jedním směrem. V závěru příběhu milenka vidí těhotnou manželku svého milence, o níž tvrdil, že je neplodná. Konec příběhu. Pokračujeme příběhem manželky. Ale už se nikdy nedozvíme, jak na to reagovala ta milenka. V podstatě všechno vždycky nějak vyšumí a nemá to žádný závěr.

Spojení navíc občas působí uměle – prostě mám pocit, že by bylo jedno, kdyby tam nebylo.

Konec vlastně žádným koncem není, ono je taky hodně těžké ukončovat dvanáct příběhů, které nemají nějakou nadřazenou hlavní linii, ke které se vztahují. Nechci autorku zatracovat pro jednu nepovedenou knihu, protože si opravdu myslím, že kniha s jedním souvislým příběhem by dopadla o dost lépe.



O knize

ISBN
978-80-267-0604-5
Hodnoceni
20 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

Jana · 21. 3. 2018 v 22:17
Tomáši, možná jste to jenom nepochopil ? nebo nechtěl pochopit. Kdo ví.
Odpovědět
Tomáš Štambera · 30. 3. 2019 v 22:50
Já se obávám, že tam nebylo co pochopit. A že jsem se opravdu snažil!
Odpovědět
Bábovky — Radka Třeštíková

Našli jste překlep?

Mým cílem je, aby články na toto blogu pokud možno obsahovaly co nejméně chyb, proto budu vděčný, když mi trochu pomůžete.

Komentář k textu

Na mém blogu můžete komentovat jakoukoli část textu, která se vám zachce. Jen ji označte myší a přidejte komentář.

Reagujete na:
Zobrazí se jako komentář pod článkem