Knižní recenze

Bábovky — Radka Třeštíková

Tuto knihu patrně všichni znáte, takže jenom pro úplnost: nejde o žádný manuál pro malé Bořky stavitele, je to normální román. Řekl bych, že to bylo celkem zklamání, ale to bych musel něco čekat. Záměr, který jsem pojal s touto knihou, bylo pochopit fenomén Třeštíková. Nakonec jsem to asi nepochopil, ale zase nechci na základě jedné knihy odsuzovat celou autorčinu tvorbu. Podle stylu psaní bych si troufal říct, že celistvý text s jednou zápletkou by asi autorce slušel víc. Pozitivní na Bábovkách je to, že Radka Třeštíková umí psát čtivě a jednoduše. To by bylo plus, i kdyby měla svými příběhy v Bábovkách co říct.

V podstatě se v knize setkáváme s dvanácti ženami, se kterými byste se jinak setkat nechtěli. Všechno je takové temné, teskné, budící dojem, že život je jen těžký – to bych normálně pochválil, kdyby to mělo nějaké opodstatnění, jenže nemá. Jejich osudy jsou rozděleny do dvanácti příběhů a různě se prolínají.

Milý nápad, ale…

Největším problémem Bábovek je to, že každý příběh je neuvěřitelně triviální, je plný klišé, IKEA, nevěry toho nejobyčejnějšího střihu a banálních vyústění. V anotaci knihy se píše: „Napadlo vás někdy, co řeší milenka ženatého muže a jaká je ve skutečnosti ta příšerná manželka, o které jí on vypráví? Nebo proč má sestra manželky tak špatný vztah se svojí dcerou? Jak se vlastně cítí ta patnáctiletá holka, na kterou si rodiče nikdy neudělají čas?“ Ať se přihlásí, kdo ne. Nikdo? No, to je šok.

SAMOZŘEJMĚ, že o tom všichni přemýšleli, takové zápletky jsou opravdu to první, co každého napadne a nejhorší je, že tyto minipříběhy opravdu nepřináší nic, co byste nepředpokládali. Není tam nic zvláštního ani zajímavého. Autorka prochází banální zápletkou naprosto standardně, aniž by se na jediný okamžik odklonila od schématu a prokázala nějaký tvůrčí úmysl.

Nejsem nějaký literární fašista, který uznává jen Dostojevského. Knihy, které mají primárně bavit, mají samozřejmě také své místo v literatuře. V tom problém není. Problém je v tom, že jelikož Bábovky opravdu ale opravdu nic neříkají, tak potom ani nemohou bavit. Předpokládejme, že opravdu existuje něco jako čtení na pláž/k vodě, jak se nás pořád snaží přesvědčit „vynalézavé“ letní hlášky knižních markeťáků. Bavilo by vás něco, co popisuje naprosto standardní situace přesně tím způsobem, jakým byste čekali?

Teď k prolínání příběhů. Nápad, který by opravdu mohl být dobrým základem, ale při čtení si všimněte, že prolínání se děje vždycky jen jedním směrem. V závěru příběhu milenka vidí těhotnou manželku svého milence, o níž tvrdil, že je neplodná. Konec příběhu. Pokračujeme příběhem manželky. Ale už se nikdy nedozvíme, jak na to reagovala ta milenka. V podstatě všechno vždycky nějak vyšumí a nemá to žádný závěr.

Spojení navíc občas působí uměle – prostě mám pocit, že by bylo jedno, kdyby tam nebylo.

Konec vlastně žádným koncem není, ono je taky hodně těžké ukončovat dvanáct příběhů, které nemají nějakou nadřazenou hlavní linii, ke které se vztahují. Nechci autorku zatracovat pro jednu nepovedenou knihu, protože si opravdu myslím, že kniha s jedním souvislým příběhem by dopadla o dost lépe.



O knize

ISBN
978-80-267-0604-5
Hodnoceni
20 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

TMG · 21. 10. 2020 v 07:27
Dobrý den, pane Štambero. Když jsem byl náctiletý a trochu víc, hodně jsem četl. Pak jsem postupně zjišťoval, že knihy zdržujou od skutečného života. Viděl jsem to na své první ženě, která se sice orientovala v lecčem, ale nějak přitom ztratila kontakt s obyčejnými věcmi a pak tak trochu i se svým životem, řekl bych. Jistě, že skutečný život je docela banální, ale teď, když je mi 56, už vím, že je taky velmi skutečný. Člověk si to uvědomí, když má děti před pubertou a známě s dětmi v pubertě a po ní a vidí, jaká opravdová výzva je mít děti. Mám dva kolegy s autistickými dětmi, jiného kolegu a známého, kterému děti utekly z domu ani ne ve dvaceti, mám druhou už skoro exmanželku, která podlehla workholismu a teď pracně hledá obyčejné radosti (nevím, jestli už peče bábovky). Vaše kritika mi připomněla, jak mi Zdeněk Zapletal kdysi vyprávěl, jak ho dokázala odbourat kritika v podobném duchu, v jakém píšete o Bábovkách. Zapletalova "banalita" měla stejnou sílu. Když napíšete, že jistěže každá ta "banalita" napadla jistě každého x-krát, tak se možná rozhlídněte, jak žijou lidi, jak si dokážou zavařit kaši, kterou pak už nikdo nechce jíst. A jedna věc je, když vás nějaká "banalita" napadne, jiná, když ji prožijete v životě (nebo ji vidíte u nejbližších), jiná, když je zažijete v barvitě napsaném příběhu. "Banální" příběhy ze života jsou jako mentální trénink na reálný život. Tož tak. Ať se Vám daří. TMG
Odpovědět
Tomáš Štambera · 22. 10. 2020 v 16:21
Díky za názor. Jenom abychom si rozuměli, situace mi přišly banální literárně. Nepochybuji o tom, že někdo dokáže o rozvodu napsat skvělý román. Radka Třeštíková to ale nebude (nebo minimálně v Bábovkách není). Nicméně respektuji, že to vidíte jinak. TŠ
Odpovědět
TMG · 22. 10. 2020 v 18:45
Pane Štambero dík za odpověď. Něco podobného jsem čekal. Mám ale nápad. Vy se v tom vyznáte. Kdo ze současných českých autorů psal o normálním životě, nevím, proč jste zrovna jmenoval rozvod?, a současně nepíše banálně literárně? Já bych si to přečetl. Tak přemýšlím, jestli Němcové nebo Updikea knížky byly považovány za literárně banální. Totiž dělám vědu a možná tomu nebudete věřit, je to tam podobné, ta mimoběžnost, kterou tady tady zrovna máme. Tam probíhá občas debata, jeslti je věda to, co se cituje, tj. čte, nebo co se nechává publikovat v nejprestižnějších časopisech. TMG
Odpovědět
Jana · 21. 3. 2018 v 22:17
Tomáši, možná jste to jenom nepochopil ? nebo nechtěl pochopit. Kdo ví.
Odpovědět
Tomáš Štambera · 30. 3. 2019 v 22:50
Já se obávám, že tam nebylo co pochopit. A že jsem se opravdu snažil!
Odpovědět
Bábovky — Radka Třeštíková

Našli jste překlep?

Mým cílem je, aby články na toto blogu pokud možno obsahovaly co nejméně chyb, proto budu vděčný, když mi trochu pomůžete.

Komentář k textu

Na mém blogu můžete komentovat jakoukoli část textu, která se vám zachce. Jen ji označte myší a přidejte komentář.

Reagujete na:
Zobrazí se jako komentář pod článkem