Chrám Matky Boží v Paříži je dlouhý román, který se vleče mnoha pařížskými uličkami a pokud chcete jednotný, ucelený, krátký příběh, sáhněte po něčem jiném.

Osobně nemám příliš v lásce statická vyprávění, kde se něco načne na straně 40, 300 stran se o tom nemluví, aby se závěrečná pointa vyjevila na straně 450. Naštěstí si vkus dnešních čtenářů vydobyl o poznání dynamičtější způsoby vypravování.

Ale přesto Hugův román rozhodně stojí za pozornost. Má kvality a rozměry, které byste jinde hleděli těžko.

Příběh je složen z několika větví, v jejichž středu stojí krásná cikánka Esmeralda, kolem které se vrství různé peripetie, z nichž nejpodstatnější je asi neopětovaná láska vzdělance pátera Claudia Frolla a živočišný obdiv hrbáče zvoníka Quasimoda. To je mimochodem vzorová duální opozice. Jako by tu Hugo říkal, že krása je prostě krása, je objektivní a vidí ji všichni. Vzdělanci i zaostalí lidé. Frollo a Quasimodo jsou naprosto nesourodá dvojice ovšem jen do té doby, než oba uvidí Esmeraldu. Tohle je motiv, který je pro mě osobně v knize naprosto klíčový a přidává jí další rozměr.

Další příběhy se Esmeraldy a jejích ctitelů dotýkají jen nepřímo a všechny spojuje protagonista, kterým není nic jiného než samotný chrám Matky Boží v Paříži.

Příběh je to až notoricky známý. Každý asi zná hrbáče Quasimoda a cikánku Esmeraldu. Ale faktem je, že zredukovat Hugův příběh jen na tuto pasáž by byla velká chyba.

Celá jedna část knihy se zbývá obšírným popisem Paříže a hlavně chrámu. Je to popravdě geniální popis, kteří jedni nesnáší, druzí chválí. Já patřím do druhé skupiny. Ano, je trochu rozvláčný a – je to prostě popis – ale podle mě je virtuózní.

Celkově je můj dojem pozitivní i přes zjevnou roztahanost některých méně zábavných pasáží.

Zvláště obdivuji popisy, které působily svěže a ač jsem to nečekal, užíval jsem si je. Způsob vykreslení postav byl vynikající. Pasáže Phoeba a slečny Lilie jsem si vyloženě užíval, stejně jako dramatické a mistrovské minipříběhy (například příběh kajícnice), které opravdu člověkem svou romantickou syrovostí otřesou.