Knižní recenze

Jarmark marnosti — William Makepeace Thackeray

Velký Thackerayho román, kterým udělal zářez v kánonu viktoriánské literatury a právem. Je to pořádná bichle a četl jsem ji docela dlouho, ale ne proto, že by mě nebavila. Naopak to byla kniha dokonale zábavná a barvitá. Thackeray má ve vyprávění skvělou rovinu podprahové ironie a na rozdíl třeba od Galsworthyho je mnohem odlehčenější.

Setkáváme se se dvěma slečnami Becky a Amélií. Amélie je ztělesnění dobroty a laskavosti, mírnosti a upřímně trochu i prostoduchosti. Naproti tomu její přítelkyně Backy je ochotná vzít každou příležitost za pačesy, je cílevědomá, chytrá, krásná a protřelá. A taky je to upřímně řečeno pěkná zmije :).

Narozdíl od Amélie je chudá a nemá kromě své vychytralosti v podstatě nic, což se ale ukáže jako daleko více, než co má bohatá Amélie.

Peníze přichází a odchází, chytrost, prohnanost a odvaha ale zůstávají.

Becky si z vypočítavosti vezme šarmantního, ne zrovna bystrého důstojníka, který má zdědit balík, ale jeho teta ho vydědí, když zjistí, že si vzal Becky, neurozenou, chudou holku odnikud.

I Amélie se vdá, ale zase pro změnu za důstojníka, kterému je zcela volná. Ten naštěstí padne u Waterloo, takže Amélie ani neví, co všechno za jejími zády prováděl. To ji vyjeví až kapitán Dobbin, rodinný přítel jich obou, který po ní asi deset let tajně touží.

Její rodina následně upadá do chudoby a ona se ocitá vlastně úplně bez života, bez vyhlídek s malým synkem na krku.

Román vlastně dospěje do bodu, kdy nemá nikdo nic a všichni se musí probíjet, jak můžou.

Becky se svým manželem ožebračují kohokoliv, koho uvidí, lidi, u kterých jsou v nájmu, u kterých nakupují, zkrátka žijí normálně, ale neplatí naprosto za nic. Navíc z Becky se stává svého druhu konkubína bohatého lorda, který ji udržuje ve společnosti, a její manžel ji na to konto vyhazuje z domu.

Touha po nejvyšších metách ve společenském žebříčku Napoleonské Anglie ji dostává až na samé dno bez manžela, bez přátel, bez peněz, bez společnosti.

Jediný, kdo se zdá v pohodě a který proplouvá bez problému, je Josef, bratr Amélie, který pracuje pro vládu v Indii a má všeho dostatek, kromě ženy :)

Román neuvěřitelně komplexně popisuje stav tehdejší společnosti, všechny lidské poklesky, tendence a situace a jak se v nich ti kteří lidé chovali. Thackeray se snaží pojmout každý aspekt, narazit na každý detail, který společnost definoval, snaží se zobrazit celý ten Jarmark marnosti, jak jí říká. A všechno to zvládá, aniž by jedinou stránku nudil.

Jeho styl je ironický, žoviální, trochu posměšný, nikdo pro něho není dostatečně vznešený a důstojný, aby se o něj neotřel, o něm nenapsal nějakou ironickou poznámku, která dotyčného zase vrátí mezi obyčejné lidi.

Román se podle mého trochu snaží vzbudit dojem, že jsou si všichni rovni, ale autor to píše to v době, kdy něco takového bylo směšné. Ale v mnoha ohledech je to přece jen pravda, jak dokazuje na všech epizodách. Hodně anglický román, v němž se ukazuje sympatická vlastnost anglických literátů šít do vlastních řad, aby nevypadali jako nabubřelí hlupáci.



O knize

ISBN
978-80-200-1745-1
Hodnoceni
90 %

Líbil se vám článek?

Komentáře

žádné komentáře
Jarmark marnosti — William Makepeace Thackeray

Našli jste překlep?

Mým cílem je, aby články na toto blogu pokud možno obsahovaly co nejméně chyb, proto budu vděčný, když mi trochu pomůžete.

Komentář k textu

Na mém blogu můžete komentovat jakoukoli část textu, která se vám zachce. Jen ji označte myší a přidejte komentář.

Reagujete na:
Zobrazí se jako komentář pod článkem