Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Jméno růže — Umberto Eco

Zde bude obrázek... jen počkejte
Jméno růže — Umberto Eco

Tuhle knihu jsem četl ve chvíli, kdy jsem měl čtyřicet horečku, takže některé bizarní ale vynikající pasáže mi připadaly ještě bizarnější a ne tak vynikající. Zrovna to padlo na Adsův sen o Aristotelově knize, okolo které se celá kniha točí, nicméně zážitek z knihy mi tak úplně nepokazilo, takže se pojďme podívat, o co že to jde.

Jméno růže je asi nejslavnější román Umberta Eca, italského spisovatele, který nedávno zemřel (19. února 2016). Je to mnohovrstevnatý příběh ze 14. století. Do benediktinského kláštera v severní Itálii přichází františkán Vilém z Baskervillu, který má k ruce Adsona z Melku, vypravěče příběhu, který se k událostem, které se v klášteře stanou, vrací jako starý kmet, a oba se mají zúčastnit disputace, která má přispět ke zmírnění teologických svárů mezi císařem a papežem.

Než však delegace dorazí, klášterem otřese několik podivných vražd a bratr Vilém je pověřen jejich vyřešením.

Největším kladem Jména růže je, že různé vrstvy příběhu proplouvají jedna druhou a jediným pojícím prvkem je právě Aristotelova kniha. Jelikož je Eco významných představitelem postmoderny, tak do svého příběhu vetkal mnoho významů a spoustu narážek (např. Vilém z Baskervillu :)

Příběh je působivý, spletitý, plný historických faktů, plný latiny a odkazů. Ecovi se parádně podařilo vystihnout středověkou atmosféru, všudypřítomné scholastické myšlení a duchovní náhled na svět (člověk si uvědomí, jak se od té doby změnily priority) a všechno působí tak věrohodně, že byste se nedivili, kdyby se ten příběh opravdu stal.

Musím ale říct, že jsem nebyl z knihy tak urvaný, jako všichni ostatní. Něco, co nedokážu identifikovat, mi tak chybělo a trochu jsem se (stydím se) nudil. Některými pasážemi jsem se vyloženě prokousával a kniha byla podle mě příliš tlustá. Ona šířka románu, jakou si představuje autor, má taky své meze. Všechno se tak nějak vytrácelo do prázdna a já jsem nemohl chytit slinu. Ale když se nad tím zamyslím tak nějak shora, nemůžu vlastně proti knize nic moc říct, ale třeba je to můj handicap, proč mi kniha nesedla.

T.Š.

O knize

ISBN
978-80-257-1057-9
Hodnoceni
75 %
Kategorie: Postmoderna

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…

Obraz Doriana Graye —…

Obraz Doriana Graye je kniha, kterou kupodivu mnoho lidí nesnáší. Těžko říct, čím to je. Možná se…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)

Ještě nemáte dost?

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…