Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to kniha o Marle, která chodí na podpůrné skupiny nevyléčitelně nemocných rakovinou, i když rakovinu nemá.
Je to kniha o tom, že život v tomto světě lze cítit jen skrze bolest.
Je to kniha o neklidu z toho, že vás svět neregistruje.
Je to kniha o tom, proč nevíme, co chceme.

Vypravěč příběhu a zároveň hlavní hrdina se přátelí s Tylerem Durdenem. Tyler ho přivede do klubu rváčů, který vymyslel a který vede. Je to klub, kde se chlapi rvou.

Tyler hlavního hrdinu namočí do všech peripetií. Všechno je Tylerův nápad. Tyler všechno určuje, Tyler všechno řídí.

Kniha se pokoutně dotýká mnoha existenciálních témat a podkladovým aktivem všeho je ztráta identity a neklid z existence.

Tyler je rebel, anarchista, který dává světu ochutnat jeho medicínu – chčije do polívek bohatým lidem, prdí na jejich créme brulée a nakonec vyrábí mýdlo z lidského tuku a prodává ho za $20 za kostku.

Byt zakramařený věcmi, které nechceme, ale kupujeme si je, protože od nich očekáváme, že nám pomůžou zjistit, co chceme. Že nám pomohou nadefinovat další realitu podobnou té dětské, kterou věci definují.

Definovat sám sebe potřebuje jen člověk, který neví, co chce.

V klubu rváčů se vystupuje z role, tam nejste tím, kým jste v reálném světě. V klubu rváčů jste prostě Tyler.

Tylerova přítelkyně Marla chodí na podpůrné skupiny pro nemocné rakovinou, i když rakovinu nemá. Výhodou umírání je, že vám lidé najednou věnují plnou pozornost.

Klub rváčů má za cíl agresivním způsobem připomenout, že tu člověk je, že existuje, že na něj události reagují a on že reaguje na ně a že má moc. Že může, že je v mnoha směrech vysoce potentní.

Nespokojenost se životem plodí stres, který se odbourává tak, že dostanete ránu v klubu rváčů. A svět najednou lze snést. Je to cíl? Stačí to?

Palahniuk dělá jen to, že na malý prostor vměstnává velké množství myšlenek a kloubí je do kusého vyprávění. Přesto se kniha čte velmi dobře a pod povrchem se postupně rodí ucelený obraz krize, sžíravého stresu a nesmyslnosti. Trochu rozbořená stavba příběhu tak paradoxně pomáhá a slouží všem zajímavým vyzněním, které kniha nabízí. A jejich opravdu hodně.

Nejsi tvoje práce, nejsi tvoje peněženka.

Palahniuk po celou dobu sklouzává do existenciální filozofie a Klubu rváčů je v ní víc než dobře. Je to vlastně aplikovaná filozofie v realitě, kde nevíte, co je skutečné a co není a musíte se neustále „štípat“.

Jen smrt nám dá naše jména, protože jenom ve smrti přestáváme být součástí úsilí.

Celý příběh a pomalu každý detail je symbolický. Klub rváčů se čte vlastně tak, že co chvíli zvedáte hlavu a přemýšlíte