Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Norské dřevo — Haruki Murakami

Zde bude obrázek... jen počkejte
Norské dřevo — Haruki Murakami

Tak na začátku bych uvedl, že se mi Murakamiho poetika zrovna dvakrát nelíbí, nějak jí vnitřně nerozumím a vypadá to, že se Murakami zařadí po bok dalších světově úspěšných, uznávaných a oslavovaných spisovatelů, kteří mě neoslnili.

Chápu asi, co se chtělo Norským dřevem říct, a nechci zase tvrdit, že by se mě to vůbec v žádném směru nedotklo, ale je to jako film, na který už se nikdy nepodíváte a který rozšířil vaše obzory v tom, co se vám nelíbí. Ale i to podle mě patří k umělecké zkušenosti, takže nejsem rozhodně zklamán. Tato kniha rozhodně přinutí člověka přemýšlet nad věcmi, na kterými by normálně nepřemýšlel.

Po hlavních postavách život tak nějak zvláštně splýval, že jsem si říkal, co se jim vlastně děje? Nakonec se ukázalo, že nic moc, že se jim prostě děl život. To byl moment, kdy jsem si říkal, že to o něčem je. Myšlenek je tu opravdu hodně a jsou velmi zajímavé, nakolik je mi jako Evropanovi japonská mentalita přirozeně vzdálená.

Mám radši proaktivnější literární postavy v živějších příbězích (a může se to projevovat i jako proaktivita duševní), ale tady mám pocit, že se nedělo ani to. Ale nemůžu předepisovat spisovateli o čem má psát, takže tohle knize nepřičítám za chybu. Určitě to je svébytná výpověď, která o něčem svědčí.

Kniha je vlastně plná zvláštních momentů, které se berou jakoby odnikud, aby pak člověk zjistil, že tam byly přítomny už dávno.

Aniž bych k nim patřil, tak na druhou stranu docela rozumím těm desítkám milionů lidí, kteří Murakamiho uctívají a možná je to i z literárně teoretického pohledu hodně kvalitní autor, což koneckonců nepopírám, ale nejsem typem člověka, který by si užíval pastelově obarvenou pomalou duševní spršku, kterou oplývá jeho poetika a jeho psaní. Vím, že takoví lidé jsou a respektuji to a vlastně jim celkem závidím jejich sílu neustále setrvávat v takovém rozmazaném pianku, ale pro mě to prostě není.

Ještě bych byl ochoten chápat a celkem i uznat takové to prokletí mládí, které může být pro vývoj člověka docela i důležité nebo přinejmenším přitažlivé. Nevědět kudy kam se může čas od času hodit. Zastavit se, zamyslet, možná i popojít trochu dozadu, nebo úplně někam do háje, ale tahle neukotvenost, která mladého člověka potom nakopne a vyšle mnohem sebejistějšího, než byl předtím, ztroskotává, když čtete o čtyřicátnici, která je v nämlich té samé pozici. To mi opravdu sympatické nepřišlo a ani v reálu nemám takové lidi rád, takže možná jsem od Murakamiho četl jen špatnou knihu. Nevím.

Prostě jak se říká ve filmu Dokonalý šéf:

Doomed youth is kinda romantic. Doomed middle age really isn't.

Možná by to nebylo hrozné, nebýt neuvěřitelného splachovacího stoicismu protagonisty. Díky němu se totiž příběh nikam moc neposouval. Hrdina lavíroval pořád mezi holkou, se kterou chodil (ale o které vlastně nevíme, co si máme myslet) a mezi všemi ostatními. Takže je to šílený guláš a všechno se rozmazává pořád víc a víc…

T.Š.

O knize

ISBN
978-80-207-1630-9
Hodnoceni
70 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)


Zdroje
(Aby vám nic neuteklo)

Ještě nemáte dost?

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…