Knižní recenze

Probudím se na Šibuji — Anna Cima

Nakonec to dohromady nějaký obraz dává i když hodně mlhavý, za což může fragmentovitost textu. Rozhodně jde o dominantní formu dnešního románu. Nejde už o každodennost nebo o zvláštní příhody výjimečných lidí, o výjimečné události. Jde o to vzít život postavy, vyříznout z něj pečlivě zfalšované obrazy, zbytek nenápadně zahodit a tvářit se, že to neexistuje. Vznikají tak postavy, u kterých přes veškerý děj prostě nechápete, proč se chovají, jak se chovají.

Jde o příběh pražské studentky japanologie, která pro svou dizertační práci hledá informace o zapadlém spisovateli Kawašitovi. Seznamuje se blíže s dalším japanologem Klímou, kterého považovala za nepřístupného mrzouta, aby zjistila, že zas tak nemožný není… Její sedmnáctileté alter ego mezitím bloudí po japonské čtvrti Šibuja, ze které se nemůže vymanit.

Nevím upřímně, co si mám o tom myslet. Rozhodně se to čte dobře, ale nemůžu se zbavit pocitu, že mi někdo lže, že se mi snaží prodat bombastičnost zabalenou do obyčejného papíru a v této lži přitvrdí ve chvíli, kdy to z textu začíná být patrné. Ale možná je to problém toho, co od literatury čekáme a co od ni čekají autoři. Čtenář chce bohužel zábavu a spisovatel chce být bohužel často bavič.

Ale jak říkám, jsem na pochybách, nakolik je to autorčin případ. Rozhodně tam ale jsou náznaky.

Autorka docela zajímavým způsobem popisuje kontrast představy o životě v cizí zemi a zvláštním uzavřením, ke kterému tam může dojít. Sedmnáctiletá Jana v magické Šibuji potkává Klímu, se kterým má její starší já v Praze nevyjasněné milostné vztahy. Tohle mi přijde jako celkem nosná myšlenka a líbí se mi, jak to autorka pojala. Pokud potkáte v Japonsku milence svého staršího já, možná vám dojde, že jste do toho Japonska odjeli příliš brzy. Problém, který má asi spousta mladých lidí, kteří se pak rozčarovaní vrací zpět do ČR, kde to nakonec není tak hrozný.

Toto je jedno téma, na kterém kniha stojí, protože s dalšími to už tak slavné není.

Někteří tvrdí, že je to young adult. Na young adult je to příliš inteligentní.

Během četby jsem si uvědomil, že jde o příběh, kde člověk hledá jenom nějaké osobní atributy, které by si uzmul a nalepil na cestovní kufr. Už s nimi nechce tvořit jednotu, nechce vyvíjet sebe sama, nechce těmto vlastnostem dávat odér vlastní osobnosti, ale chce si shánět kouzelné lektvary, které mu ty atributy zajistí. Je to v podstatě takový životní cosplay. Spisovatelé často popisují mladého člověka jako entitu, která s estetickou realitou nemá nic společného.

Mladý člověk sbírá zkušenosti, atributy, hlídá termíny a shání věci, které by už měl mít. Ale mít je nestačí. Tato filozofie stojí na představě, že věci zajišťují stavy. Že člověk je jen receptor vnějších okolností, které ho proměňují. Třeba je to jedno z témat, kde se současná literatura dotýká toho, co se skutečně děje. A protože autorova intence nemá vliv na estetiku díla, dávám Probudím se na Šibuji bod.

Kamenem úrazu je protagonistka, z jejíž perspektivy je příběh vyprávěn. Na databazeknih.cz jsem si v jednom komentáři přečetl, že z každé řádky čiší nabubřelost, což mi zvedlo mandle protože takto generalizující a „sebe-odkopávající“ poznámky nemám moc rád, než jsem si uvědomil, že je to pravda.

Hlavní postava je skutečně archeotyp nejisté pražské studentky filozofie, která je evidentně vnitřně nespokojená a tápe takřka ve všem, ale čtenář neví proč a ani se to do konce nevyřeší. Katarze tohoto zjevného prvku nepřichází. Autorka takové chování přestavuje jako normální stav, jako zdravý odstup a odtažitost vůči ostatním, která je rozumná. Tento velkoměstský životní determinismus promítaný do lidských osobností mi vadí. Je to totiž často jediná vlastnost, kterou postavy mají. A v dnešní literatuře je všechno osobní, co se nevztahuje k prostředí, ihned označeno za naivní, že?

Pasáže s Klímou jsou skutečně trochu young adult, protože jejich vztahu chybí základní závažnost. Přestože se objektivně něco děje, na psychice hlavní hrdinky se to nijak neprojevuje. Respektive se tam neobjevuje nic, co by tam nebylo už předtím. Ale pokud to berete jako studii stavu „pražských studentek“, jimž eklektičnost současné filozofie zlomila vaz, pak je to asi v pořádku.

Čili když to shrnu, jde o příběh dvou životních etap studentky japanologie, který skvělým způsobem zobrazuje fenomén dnešní doby „vím o světě houby, proto to bude všude jinde lepší než tady, takže odjíždím…“. Tuhle myšlenku asi čtenář pochopí a užije si ji. Bohužel kromě myšlenek v příběhu vystupují postavy a tyto postavy buď a) odrážejí skutečný stav věcí a pak je to hrůza, ale dobrá kniha, anebo b) je to lež a pak to není dobrá kniha. Ale to si rozhodněte sami, já fakt nevím. Celkově je to promyšlené a dobře napsané, takže zklamáni nebudete, a všechny problémy aspoň poslouží jako materiál k diskuzi ke kávě.



O knize

ISBN
978-80-7432-912-8
Hodnoceni
70 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
Probudím se na Šibuji — Anna Cima

Našli jste překlep?

Mým cílem je, aby články na toto blogu pokud možno obsahovaly co nejméně chyb, proto budu vděčný, když mi trochu pomůžete.

Komentář k textu

Na mém blogu můžete komentovat jakoukoli část textu, která se vám zachce. Jen ji označte myší a přidejte komentář.

Reagujete na:
Zobrazí se jako komentář pod článkem