Můžete si to ověřit na vlastní kůži. Pokud jste četli například Harryho Pottera ve věku, kdy jste ho měli číst, tzn. vám bylo přibližně stejně jako Harrymu, a pokud si HP přečtete dnes, budete se ptát – kam se to všechno ztratilo? Kde je to kouzlo, kde jsou všechny ty představy? Garantuju vám, že pokud si HP přečtete teď, bude se vám zdát o hodně horší.

Knihy pro děti/náctileté vytváří fantazijní světy schopné zaujmout a opravdová literatura to nedělá.

Řekneme si to narovinu: Náš mozek už teď nestojí za moc – ve smyslu, že už nás nepřesvědčuje, že naše fantazie někde reálně existují.

Jsme chytřejší, jsme schopni hlubších myšlenek, spojujeme nespojitelné a rozumíme tomu a dokážeme si představovat věci, které neexistují.

Dětská mysl tohle nedokáže. Pro ni všechno, o čem čte, existuje.

A proto děti považují HP za dobrou knihu.

Pokud jste v literatuře někam pokročili a nezadrhli jste se na young adult, tak musíte souhlasit s následujícím:

Zločin a trest je lepší než Harry Potter. Ve všech směrech. Kromě jediného.

Dostojevskij zrovna nepodněcuje dětskou fantazii, aby si „vylepšovala“ hroznou dětskou literaturu.

Já mám Harryho Pottera hodně rád, ale po nedávném přečtení jsem musel seznat, že je to fakt *račka.

Snad z toho všichni jednou vyrostem.