O interpretacích této proslulé knihy Jane Austenové by se daly napsat stovky esejů. Jejím neštěstím je, že se dostala na ne zrovna prestižní seznam červené knihovny, za což může i filmové zpracování (a to se mi film líbí). Mě se kniha velmi líbila. Je psána krásným jazykem v překladu Evy Kondrysové, plně se nadýchnete atmosféry počátku viktoriánské Anglie, a ačkoliv jde o společenský román, nebudete se nudit ani minutu. Při autorčině způsobu psaní to prostě není fyzicky možné .

Austenová píše neuvěřitelně svěžím způsobem a vůbec není divu, že Pýše a předsudku patří neotřesitelné místo v literárním nebi.

Jde o příběh rodiny Bennetových – otce, matky a jejich pěti dcer. Otec je prototypem anglického vzdělance a filozofa, který dokonale pohrdá všemi přízemnostmi všedního života a matka je naopak vysoce praktická, uštěpačná a klevetivá ženská, jejíž jedinou starostí je všech pět dcer dobře a výhodně provdat a je ochotna pro tento cíl zajít nejen za hranice dobrého vkusu. Austenová na jejím nepřemýšlivém a povrchním charakteru nenechává nit suchou.

Zajímavá je skladba dcer, mezi které jsou rozdány karty cílevědomosti, plachosti, hrdosti, sociálního vyčlenění, povrchnosti, hlouposti, chytrosti, zranitelnosti i předsudků.

Autorka rozehrává dokonalou hru plnou barvitých charakterů, životních rolí a předurčení, vysokých duchů i přízemního „slepicoidního“ jednání (a to i v mužském provedení).

Kniha daleko více než červenou knihovnu skrývá pod povrchem společenskou studii, která je o to zajímavější, že se Austenová nikdy neprovdala a život kolem sebe, ze kterého čerpala inspiraci, ironicky pozorovala z nezávislé pozice.

Jejím tématem, které se nevyhýbá ani Pýše a předsudku, byla žena jako svébytná entita, která nenabývá hodnoty až po boku muže, ale je schopna vlastní úvahy sama za sebe. V románu vystupuje přehršel ženských postav, které toto nechápou, a tvoří tak protiklad ke dvěma jediným nezávislým ženám s vlastní myslí, které pak navíc (a možná trochu paradoxně) dosáhnou nejvýhodnějších sňatků.

Román je nositelem mnoha poselství, která jsou dávkována pro čtenáře velmi přívětivým způsobem. Austenová nikdy tupě nedeklaruje, ale nechává každého, aby si pospojoval a vyzobal, co ho osloví.

Takže – nebát se toho – Austenová je skvělá