Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Tereza Raquinová — Émile Zola

Zde bude obrázek... jen počkejte
Tereza Raquinová — Emile Zola

Tereza Raquinová je syrový naturalistický román, v němž Zola představuje rozklad bytosti na pozadí živočišnosti, nespoutanosti a zvířecí ubohosti člověka. Protagonistkou je prudká, energická Tereza, kterou v dětství udusila mrtvolná atmosféra domova a neustálá přítomnost jejího nemocného nevlastního bratra Camilla. Její život postrádá smysl a jakýkoliv požitek ze života páchne vlhkou hnilobou a rozkladem. Všechna její energičnost je udušena a ušlapána a ona navenek působí jako pohřbená. Celý tento obraz klesání do hrobu završuje její svatba s Camillem, ke které se uvolí.

Už na první stránce na vás dýchne sklíčenost. Až budete držet knihu v ruce, schválně si všimněte hned první strany, na které nenajdete jediný obraz, jedinou větu, která by vyzněla pozitivně. Zola determinuje příběh k negativnímu vyústění už od prvního slova.

Ústředním momentem díla je vražda manžela, ke které se Tereza uchýlí se svým milencem Laurentem, aby jim nepřekážel ve štěstí. Od této chvíle ustupuje mrtvolnost a nastupuje zběsilost a neuvěřitelné utrpení, které začnou oba prožívat.

Zola vykresluje reálie příběhu tak strašlivě, že působí až fantaskně, dokud si neuvědomíte, že tehdejší Paříž nebyla jen vlhká a páchnoucí zatuchlinou. Co ale takové bylo, byla nitra všech zúčastněných. Závěr knihy se omezuje víceméně jen na duševní trýzeň Terezy a Laurenta, kteří nemohou za nic na světě najít ani vteřinu klidu.

Zolův naturalismus v Tereze Raquinové podle mě učebnicově zobrazuje to determinované zvíře v každém z nás, kterého bychom se měli děsit, ale často neděsíme.

Zajímavá je rovina uvažování o vraždě, která není nahlížena prizmatem morálky. Vražda (a jakýkoliv jiný hřích) není zapovězená, protože je morálně špatná, ale protože vražda sloupává z člověka lidství, schopnost vášně, možnost klidu a míru a uvrhne ho do zmatku, šílenství, mdlob a neustálého trýznivého strachu, až se z něj nakonec stane neurotické zvíře, které je paranoidní, neštítí se ničeho a je determinované. To je vlastně ten hlavní okamžik – člověk svobodný se stává předurčeným tvorem, pro kterého už neexistuje cesta zpátky.

Toto je také velmi zajímavý moment. Zatímco všichni mají tužby a vyhlídky, Tereza s Laurentem už žádné nemají a existence je pro ně čím dál nesnesitelnější. Tragický konec nakonec obsahuje zvláštní úlevný patos a hodně přemýšlení na straně čtenáře, jak to má u dobré knihy být :).

Na střední škole jsem vůbec neměl ponětí, jak barvitý dokáže být naturalismus a jak geniální může být celá koncepce, kterou tady Zola o temných zákoutích člověka odhaluje. Nevěřím ale, že bych to byl v sedmnácti letech schopen pochopit.

Naturalismus není hnusný a odporný, on je krásně hnusný a odporný :).

T.Š.

O knize

ISBN
978-80-207-1571-5
Hodnoceni
100 %
Kategorie: Naturalismus

Líbil se vám článek?


Komentáře

Tomáš · 30. 8. 2017 v 08:51
Děkuji moc :)
Karolína Urbánková · 29. 8. 2017 v 11:16
Ahoj! Tohle je super článek! Také poslední dobou tíhnu k takovému typu literatury. Moc se mi líbí tvůj styl psaní:)
„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)


Zdroje
(Aby vám nic neuteklo)

Ještě nemáte dost?

Rozum a cit — Jane…

Původně jsem vůbec nechtěl Rozum a cit recenzovat, protože jsem nějak nedokázal přijít na to,…

Poslední aristokratka —…

Humoristickou literaturu skoro vůbec nečtu. Přečetl jsem asi tři Pratchetty a vzpomínám na to rád,…

Klub rváčů — Chuck…

Klub rváčů je kniha o Tylerovi, promítači v kině, čišníkovi v hotelu a prodavači mýdel.
Je to…

Postav hlídku — Harper…

Musím říct, že bývám skeptický vůči druhým dílům (pokud se nebavíme o Pánovi Prstenů nebo…