Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Tess z d'Urbervillů — Thomas Hardy

Zde bude obrázek... jen počkejte
Tess z d'Urbervillů — Thomas Hardy

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících sladkých řeči o nejvyšším citu, ať se připraví na syrovou brutální nálož všech lidských beznadějí, nemohoucnosti, bezvýchodnosti a tíživého smutku, které se mohou v životě člověka nakumulovat, a ať si dobře rozmyslí, jestli je ochoten tuto očistu podstoupit, protože po přečtení Tess z d'Urbervillů už nepůjde žít stejně :).

Tohle není romantický příběh. Tedy vlastně je, ale ne tak, jak si ho povětšinou představujeme. On romantický příběh nemusí být vůbec „romantický“. Romantismus se tu odráží v naprosté bezmoci v boji člověka proti celému systému a tím člověkem je tu nezkušená, bezelstná Tess, která pomalu ani neví, že bojuje, jenom celou dobu prohrává. Kdyby se příběh odehrál někomu v našem okolí, pravděpodobně by nás to moc nezajímalo a mávli bychom rukou se slovy „ta idiotka“, ale Hardy okolí příběhu tak odosobnil, že uprostřed celé té společenské skrumáže zůstává jen Tess, Clare a d'Urberville.

Příběh je jednoduchý. Otec Tess jednoho dne zjistí, že pochází ze starého anglického rodu d'Urbervillů. Pošle svou dceru na panství d'Urbervillů, aby ji přijali do služby a pomohli tak své příbuzné. Sám totiž není zrovna přičinlivý, je to snílek a pijan a nemá jak zabezpečit svou rodinu. Tess tedy odchází a na panství zaujme mladého Aleka d'Urbervilla, který ji, naivní dívku z venkova, která nerozumí velkému světu, nakonec svede. Tess otěhotní, porodí, vrátí se do rozpadlé chalupy svých rodičů a snáší kradmé odsuzující pohledy viktoriánské společnosti.

Její dítě však není dost silné a nakonec umírá. Tess ho pohřbí v rohu hřbitova a odchází z kraje. Na jedné pracovní štaci zaujme Angela Clara, který se s ní chce oženit, což nakonec udělá. Jenomže několik dní po svatbě mu Tess přesvědčená, že jí z lásky odpustí, řekne, že už někoho před ním měla. Že ji někdo svedl, oklamal atd. Clare je ovšem idealista a není schopen se přes to přenést. Opouští Tess a pro ni tím končí život.

Hardy se nesoustředí na mnoho postav, ale vytěžuje mnoho témat, které mezi svérázným milostným trojúhelníkem vznikají.

Angel Clare je typický vypočítavý zmetek, pardon :), který není schopen se přenést přes své majetnické sklony. Je to odpadlík od víry a prototyp rádoby osvícence, který má pokrokových myšlenek plnou hlavu, a to i těch věroučných. Ví všechno nejlépe, na všechno má názor, ke všemu zaujímá pevné stanovisko. Když však mluví o lásce k Tess, o kterou romanticky usiluje, už zapomíná na biblické Láska nezávidí, láska všechno vydrží…, a ukazuje, že je mu vlastně praktická láska zcela vzdálená. Je to jen filozof bez školy.

Naproti tomu Tess je skutečné lásky schopna a je prototypem silné ženy, které se stalo všechno příkoří a neštěstí, jaké mohlo. Faktem tedy je, že není světa znalá, což se jí stane osudným. Naletí v podstatě všem mužům. Jak těm s úmysly nekalými, tak těm s úmysly bohabojnými. Že nemůžete naletět někomu s čistými úmysly? Ale můžete… tahle kniha vás přesvědčí, ze jediné dobro je to, které jde na dřeň, které se obětuje do naprosté krajnosti. Všechno ostatní je jen nějakou formou zneužití.

Tess působí v několika pasážích knihy jako naivní a snová dívka, která v reálném světě nemá šanci na přežití a která si své nesnáze zaslouží (i když k nim de facto přišla, jak slepá k houslím). Přesto ji Hardy neodsuzuje a jeho text spíš zavdává příčinu k pocitu, jak dokonalého štěstí by mohla být součástí, pokud by se narodila a vyrůstala v prostředí, které by ji respektovalo, které by se ji nepokusilo zneužít (což udělá jak Clare, tak d'Urberville, vlastně všichni, kteří s ní přijdou do styku – včetně otce a matky) a které by ji respektovalo jako lidskou bytost se všemi jejími aspekty.

Zjemnělost a naivita ji pochopitelně zejména v době, do jaké se narodila, odsuzuje k životu v neštěstí.

Zajímavou okolností je Clarovo jméno (Klér), které může odkazovat na rigidnost protestanství, které sám odmítá, přestože je ve svých postojích stejně nemilosrdný, jako by z oka vypadl svému puritánskému otci.

Hardy velmi tvrdým způsobem kritizuje svázanost doby a neschopnost viktoriánské populace stát se lidmi a přečíst si bibli na těch místech, kde se mluví o odpuštění a lásce. Nemohl jsem se zbavit dojmu, že se protestantismu nepokrytě vysmívá. Jednak prostřednictvím postav, které mají být vzornými věřícími (Clarův otec), jednak paradoxem Clara, který na jednu stranu vystupuje jako pokrokový člověk, který se nemůže smířit s církví a na druhou stranu zastává přesně ty svázané a uboze strohé přístupy, proti kterým navenek bojuje.

Důležité je, že silnější postavy, které způsobily Tessiino neštěstí, se postupně mění, litují toho, co jí udělali a dávají se na „lepší cestu“. Jediný, kdo se nemění, kdo nedokáže vystoupit ze stínu svého osudu, je Tess.

Vypadá to hodně nespravedlivě a pokud nemáte úplně atrofované city, musíte ji litovat, ale faktem je, že Tess je naprosto nedynamická osobnost. Otázka zůstává, jestli je to obecně špatně. Ve světě, v jakém žije, to nicméně špatně je a Tess na to šeredně doplácí.

Hardyho poselství je tedy nakonec poměrně košaté. Při zběžném povrchním čtení by mohlo jít jen o apel na toleranci, ale témat tu je mnohem víc.

Zejména pro mě je zajímavé téma zrcadlené v Angelu Clarovi, že sebevětší duch, rozum a vzdělání nejsou zárukou, že bude člověk schopen překročit vlastní stín hluboce uložený v něm samém. Clare je skutečně prodchnut svými postoji velmi povrchně. V lásce vlastně jenom bere, ve svém otci vidí fanatického zpátečníka, aniž by se od něho lišil, a ve výsledku působí osobě, kterou domněle miloval, větší soužení než d'Urberville, který byl první příčinou toho všeho.

Hardy ve svém románu opěvuje sílu žen, které ve viktoriánské době neznamenaly doslova nic a ukazuje na ubohost mužů, kteří potřebovali své obezličky, aby mohli dál uplatňovat svoji nadřazenost, což nevyhnutelně vyústilo v to, že vypadali jako zbabělci.

Zbabělec je přesně ten konec, do něhož se Clare nakonec úplně promění. Jeho postava je karikaturní, ubohá, neschopná překročit svůj (upřímně řečeno poměrně malý) stín. S gentlemanem nemá opravdu nic společného. Trochu jako by román naznačoval, že nižší vrstvy se od těch vyšších lišší i v míře nadhledu a že nejzuřivěji vždycky dodržuje pravidla ten, na koho nejvíce dopadají a koho nejvíce omezují. Viktoriánská literatura je plná silných a úžasných hrdinek, a Tessy :) je jedna z nich…

Pro mě jedna z nejsilnějších katarzí nastává v okamžiku, kdy Clare prozře a uvědomí si, že defacto bezdůvodně zničil člověka, kterého měl milovat a kterého miloval. Kdyby se tohle Clarovi nestalo, šlo by o průměrný příběh vyznívající možná silně, ale prakticky bez poselství.

[spoiler]

Clarova láska k Tess byla přerušená, a i když se ji oba snaží znovu navázat a podaří se jim to, tak na ně dopadnou všechny drobné částečky pramenící z onoho rozkolu. A jako by to externě někdo řídil – když už se mu nepodařilo zničit jejich lásku, tak je rozdělí jinak a proto literární pohled na Tessinu šibenici a jeden dokonale zmařený, zbytečný a neútěšný život dívky, která za nic nemohla a proti které se spiklo nebe, je tou pravou katarzí, kterou si budete pamatovat při troše štěstí po zbytek života.

[konec spoileru]

Za mě – naprosto zásadní kniha.

T.Š.

O knize

ISBN
978-80-257-1800-1
Hodnoceni
100 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…

Obraz Doriana Graye —…

Obraz Doriana Graye je kniha, kterou kupodivu mnoho lidí nesnáší. Těžko říct, čím to je. Možná se…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)

Ještě nemáte dost?

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…