Knižní recenze

Ve službách zla — Robert Galbraith

Ve většině recenzí se můžete dočíst, jak je nová Rowlingová skvělá. Všude slyšíte množství superlativů, ale musím říct, že jsem se nedočetl skoro nic o tom, proč si to recenzenti myslí. Co je tak skvělého na této už v pořadí třetí detektivce? Nabízím vám trochu jiný pohled na tuto vychvalovanou knihu. Předem bych chtěl varovat před spoilery.

Nejdříve je asi potřeba říct, že díl Ve službách zla se od předchozích dvou dílů výrazně liší. Poprvé máme možnost nahlédnout do smýšlení vraha a poprvé řeší Strike s Robin případ, kterých se jich osobně týká. Obě věci mají lví podíl na vyznění knihy a mohou být tím, proč se vám kniha bude líbit nebo naopak nebude.

Co se týče té nekriminální části příběhu, tak Robinina svatba s blbem Matthewem se blíží. Pořád mu vadí, že Robin málo vydělává, pořád žárlí na Strika, nebo co to dělá; prostě Matthew neustále dosahuje nových výšin ve schopnosti být absolutně nesympatickou postavou. To je na jednu stranu velké umění takhle postavu napsat a docela se mi to líbí.

Detektivka začíná celkem děsivě a to tak, že někdo pošle Robin v balíku useknutou lidskou nohu. Spolu s faktem, že Strike má jednu nohu amputovanou, to vypadá na docela zajímavou zápletku, kterou podle mě Rowlingová vzápětí absolutně posílá ke dnu. Strike totiž ze své minulosti (všimněte si – retrospektiva – ZASE a ano, ve stejném nesnesitelném množství jako v předchozích dílech) vyhrabe trojici jmen, z nichž by jedno mohlo potenciálně patřit odesílateli zajímavého balíčku.

Bez nějaké velké invence začíná vyšetřování se třemi liniemi. Postavy jsou možná velmi reálné, ale aspoň pro mě byly naprosto nudné a asi uprostřed knihy jsem se přistihl, že je mi vlastně úplně fuk, kdo to udělal. Navíc – a to byste neřekli – SPOILER – jeden z oné trojice je opravdu vrah! Tedy vrah oné ženy, z níž pochází noha, kterou Strike obdržel v balíčku. To je opravdu zklamání par excellence.

Tvrdí se, že je tento díl o mnoho temnější než předchozí díly. Já bych to řekl trochu jinak. Rowlingová se jen hodně snaží, aby byl temnější. To, že ve výsledku jde pouze o její milý pokus být nechutná, který není ani temný, ani děsivý, je něco, co se vlastně dalo čekat, protože Rowlingová není King a nikdy nebude. Ve čtenáři se neodehrávají žádné emoce a to ani přesto, že se autorka opravdu snaží být nechutná.

Rowlingová popisuje a vypráví velmi hladce a přesvědčivě, ale mám z toho zároveň pocit, že je v té hmotě udušen jakýkoliv nápad, něco, co by text oživilo, co by vás donutilo sebou při čtení zatřást a probudit se. Od detektivky přece jenom něco podobného čekáte.

Velkým propadákem jsou podle mě vložené kapitoly, které jsou náhledem do přemýšlení vraha. Jelikož o něm zatím nic nevíte (kdo to je, jaká je jeho situace), tak všechny narážky, které ve svých myšlenkách dělá, vyznívají naprázdno a vy prostě čtete kus nesouvisejícího textu. Naštěstí tyto kapitoly jsou opravdu velmi krátké.

Rozhodně ne jediná věc, která mě nevýslovně iritovala, byl product placement typu „Dal si pintu piva Doom Bar.“ Pivo Doom Bar je skutečné anglické pivo a tohle spojení (i třeba použité jen jednou nebo dvakrát) mi přijde absolutně trapné a nemá to v literatuře co dělat. (Kromě toho, že už spojení pinta piva… p-p-p-p… zní to jak… to je fuk. Podobně je na tom sklenice piva. Hnus. Slovo sklenice nenávidím skoro stejně jako slovo knížka. Půllitr piva. Ono se to vlastně nedá říct nijak. Prostě pivo. Dal si pivo. Tři slova.)

No nic, to je můj problém, pojďme dál.

Těch produktů, u kterých je nesmyslně použit název značky (připálil si cigaretu značky XY), je tam víc. Tohle opravdu nechápu, působí to jako pěst na oko a je to navýsost trapné. Nutno ovšem podotknout, že tohle v dnešní době dělá spousta autorů.

Robin a její svatební peripetie jsou paradoxně daleko zajímavější než vyšetřování samotné. Lví podíl na tom má samozřejmě to, že Robin je perfektně napsaná postava. Čekáte, kdy už konečně blb Matthew dostane kopačky, nebo od někoho po hubě. Těm nedočkavějším z vás můžu prozradit, že se jedno z toho stane, i když… No přečtěte si to sami.

Nemůžu si pomoct, ale kdyby Rowlingová část Robin rozvedla a část detektiva nechala být, tak by to byla lepší kniha. No vrhnu se asi na Prázdné místo. Vypadá to, že to je žánr, který jde Rowlingové o dost lépe.

Na detektivkách jsou závěry asi to nejdůležitější. Mnoho je možné odpustit, pokud to konec vynahradí. Rowlingová se tady už potřetí uchyluje k naprosto provinční a směšné berličce, kdy rozuzlení najednou spadne Strikovi do hlavy a geniální detektiv si v poklidu dojde pro vítězství. Divte se těm policajtům, že jsou na něho nasraný.

Nejenže absolutně netušíte, kde to Strike sebral a pokud ano, tak proč mu to nedošlo asi před 360 stranami, ale ještě navíc jsou vrah i jeho motivace absurdní a dost nepravděpodobné. To už je ale u Rowlingové docela standard a nevěřil jsem jí rozuzlení ani jednoho dílu.

Abych jenom nekritizoval, tak oproti předchozím dílům je Ve službách zla o dost akčnější, jakkoliv není akční dost, aby vás to náležitě zabavilo, a zdaleka není případ tak zajímavý, aby se to uhrálo jen kecáním. To jsem zase kritizoval…

Takže tak.



O knize

ISBN
978-80-259-0528-9
Hodnoceni
65 %

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
Ve službách zla — Robert Galbraith

Našli jste překlep?

Mým cílem je, aby články na toto blogu pokud možno obsahovaly co nejméně chyb, proto budu vděčný, když mi trochu pomůžete.

Komentář k textu

Na mém blogu můžete komentovat jakoukoli část textu, která se vám zachce. Jen ji označte myší a přidejte komentář.

Reagujete na:
Zobrazí se jako komentář pod článkem