Knižní recenze · plky
kreativní psaní
(whatever it means)
Knižní recenze

Dívka, která si hrála s ohněm — Stieg Larsson

Zde bude obrázek... jen počkejte

Tuto knihu jsem četl měsíc a čtyři dny, z čehož je jasné, jak moc mě bavila. Ale když se na to člověk podívá s úlevou pramenící z dočtení, tak to na těch 40% je.

Ale kniha podle mě tentokrát nemá žádnou pointu. O to víc to mrzí, když zápletka je docela dobrá – najdou se tři těla a se dvěma zavražděnými chvíli předtím Lisbeth mluví, ale pak se všechno obrátí do retrospektivy a jde to do háje. Moc mě nezajímalo, kdo to udělal, proč, zase bylo v centru zájmu znásilnění a obchod s bílým masem a jak je to prostě příšerný, protože na to existuje zákon a nikdo ho nevymáhá! Považte. Takže těch 43 ukrajinských imigrantek bude trpět dál.

No zase to působilo naivně jak napsaný od dítěte. Nechápu, nerozumím, třetí díl číst nebudu a pokud, tak jen proto, abych zjistil, jestli čtvrtý díl od Davida Lagercrantze nebude přece jenom lepší. Ale hned tak to nebude. Budu muset načíst něco dobrýho zase, abych měl na tohle žaludek.

Největší problém je vlastně v tom, že kniha neví, čím je. Buď je nízkým žánrem detektivky, nebo chce být nějakou hlubší výpovědí, nástinem problému, reflexí něčeho. Larrson ale zůstává někde v půli cesty a já jsem vůbec nevěděl, co si mám myslet.

Pokud je to jenom detektivka, tak nepřináší vůbec nic nového, je to naprosto plytké a vlastně bez pointy, bez vrcholu, jen pořád dokola výpovědi, pobíhající policisté, Blomkvist, a další… Nuda jak cyp.

Pokud je to výpovědí, pak jsou postavy naprosto nevěrohodné a celé je to postavené na hlavu.

Lisbeth je typická kýčovitá postava, což se neprojeví ještě ani tak v prvním dílu jako hlavně v tomto druhém, protože napřed je popsaná jako asociální, nespolečenská bytost, která je neradši sama a není vlastně schopna žádné normální interakce se svým okolím. A najednou, kouzlo, Lisbeth je nesmírně empatická k Palmgrenovi, k Armanskému a nakonec i k Blomkvistovi. Najednou jsem před sebou měl úplně jinou osobu, které jsem rozuměl ještě méně než předtím. Ona se empatie s asociálnem celkem vylučují, což ale ví asi každý kromě Larssona.

Jakto, že ona jako nejlepší detektiv nezjistí, že je Palmgren naživu?

Na co Paolo Roberto v autě čeká, když Obr násilím nakládá Mimi do auta? Musíme zřejmě pominout, že by profesionální boxer měl asi jinou výbušnost a nečekal by, až Obr zfackuje malou holku.

Kromě toho, že Blomkvist je nesympatický srabík a působí jako nějaké bezpohlavní cosi (určitě ne jako chlap), tak každý, kdo řekne něco jen zdánlivě sexistického, je hned na pranýři, což ani Larson neskrývá a očividně mu to hodně leží v žaludku, což je poněkud trapné.

A takhle to jde stránku za stránkou, další a další brainfuck a jedinou úlevu pocítíte, až tenhle nesmysl dočtete.

Pokud si to přesto budete chtít přečíst, připravte se na neustále se opakující namazané chleby a koupele a nábytek z IKEA a další naprosto zbytečné vycpávky tohoto myšlenkového vakua.

T.Š.

O knize

ISBN
978-80-7491-580-2
Hodnoceni
40 %
Kategorie: detektivka

Líbil se vám článek?


Komentáře

žádné komentáře
„…opravdu, opravdu, ale OPRAVDU mě baví, když si lidi v autobuse povídají a já si nemůžu číst…“
Mark Twain na cestě lodí do Indie

Tomáš Štambera - blog
Tomáš Štambera Jr.


Právě čtu
(a vy byste měli taky)

Tomas's bookshelf: currently-reading


goodreads.com

Oblíbené články
(ve znění pozdějších přepisů)

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…

Obraz Doriana Graye —…

Obraz Doriana Graye je kniha, kterou kupodivu mnoho lidí nesnáší. Těžko říct, čím to je. Možná se…


Spolupráce a odkazy
(Můžete si kliknout, ale pak se hezky vraťte)

Ještě nemáte dost?

Tess z d'Urbervillů —…

Kdo by si myslel, že Tess z d'Urbervillů je nějaký sladkobolný románek plný nekončících…

Jako zabít ptáčka —…

Jako zabít ptáčka je tu už asi tisíc let, prostě od roku 1960. To je dost dlouhá doba a už…

Žítkovské bohyně —…

Žítkovské bohyně jsou rozhodně kniha, co stojí za pozornost. Mám z ní nicméně trochu…

Paní Bovaryová — Gustave…

Jak se žije ženě, která má v srdci příliš vysoký ideál lásky, než aby ho mohl naplnit poněkud…